Co se děje ve Zlatých Horách dnes?
Je tradiční otázkou, zda byl dříve geolog nebo horník? Odpověď není příliš složitá. Původně byl totiž prospektor, tedy ten, kdo hledal nerostné bohatství, zároveň i horníkem. Musel pro ověření svého nálezu často vyhloubit vyhledávací jámu nebo vyrazit štolu. Pokud narazila na ložisko kovu, říkalo se jí nálezná.
O existenci nevytěženého zlata, stejně jako strategické mědi či zinku, se ve Zlatých Horách ví. A vědělo se o ní i při ukončení těžby v 90. letech 20. století. Jen dnes víme víc. Je tomu totiž už více než 30 let, kdy se lokalita zkoumala. A třicet let je dlouhá doba, během níž se dramaticky změnily technologie, možnosti i metody zkoumání ložiskových těles. A právě proto DIAMO přistoupilo v roce 2020 k obnově geologického průzkumu na ložisku Zlaté Hory. Cílem bylo ověřit, kolik mědi, zinku a zlata se ve Zlatých Horách nachází.
Co skrývají Zlaté Hory?
Novodobý průzkum zlatohorských ložisek začal na konci 50. let minulého století a s různými přestávkami trval až do začátku 90. let. Během tohoto období bylo v celé oblasti nalezeno několik ložisek měděných, zlatých a zinkových rud, přičemž některá z těchto ložisek byla i těžena. Zlato se nachází zejména v ložisku Zlaté Hory – západ. Toto ložisko je hlavním předmětem průzkumu státního podniku DIAMO. V minulosti již bylo zkoumáno kombinací důlních děl na několika výškových úrovních a povrchových i podzemních vrtů. Takových vrtů bylo v širším okolí jen tohoto ložiska odvrtáno asi 1 400, s celkovou délkou bezmála 150 kilometrů!
V konci tisíciletí bylo ložisko i těženo, tehdy podnikem RD Jeseník, který však vytěžil pouze jeho část. Zbývající hloubkové pokračování rudních těles zůstalo nedotčeno. O jeho existenci se vědělo, nebylo však zřejmé, kolik zlata a ostatních užitkových kovů se v něm ukrývá, protože historických průzkumných vrtů v tomto tělese bylo pouze několik.
Proto se státní podnik DIAMO rozhodl tuto oblast detailně prozkoumat pomocí podzemních vrtů a spočítat, jaké množství zlata, mědi a zinku se v ní nachází. Obrovským usnadněním práce oproti dobám minulým jsou dnešní specializované 3D počítačové programy, díky kterým je možné celou oblast vykreslit a zobrazit historické vrty, včetně obsahů kovů, geologické popisy hornin i vytěžené dobývky. Vytěžené dobývky byly v rámci průzkumu naskenovány pomocí LIDAR technologie a existují tak jejich přesné 3D modely.
Jak se zkoumá množství kovu?
Odpověď na to, kolik které rudy je v ložisku obsaženo, dají pak vzorky hornin, odebrané z ložiska. Z nich pak moderní laboratorní analýzy dokáží určit obsah kovů velmi přesně. Ani to ale v případě právě zlata nestačí. Zlaté zrudnění je totiž obvykle vyvinuto velice nepravidelně – v jednom místě může být velmi bohaté s makroskopicky viditelným zlatem a o pouhých několik metrů dále může být úplně hluchá hornina. Proto je nutné z již zjištěných dat vytvořit hrubý model rudního tělesa a do něj pak směřovat další průzkumné vrty tak, aby bylo celé těleso provrtáno v požadované hustotě vrtů. Rudní tělesa ve zlatohorském revíru jsou obvykle ve formě takzvaných rudních čoček, což jsou nepravidelná tělesa čočkovitého tvaru, velká několik desítek, vzácně nižších stovek, metrů.
Do těchto těles tedy směřuje DIAMO průzkumné vrty. Jde o jádrové vrty dlouhé většinou 90–150 metrů. Vzdálenosti mezi jednotlivými vrty jsou různé, většinou to jsou jednotky až nižší desítky metrů. Průměr průzkumného vrtu je asi 75 milimetrů a z vrtu je získáno vrtné jádro o průměru 46 milimetrů. Tyto válcovité vzorky hornin jsou nejprve odborně geologicky popsány a zdokumentovány. Následně se jádro podélně rozřízne, jedna jeho polovina se uloží pro případné budoucí potřeby a druhá se v metrových intervalech podrtí a pomele.
Kolik bohatství Zlaté Hory skrývají?
Rozemleté vzorky se odesílají do laboratoře, kde jsou stanoveny obsahy zájmových prvků, zejména mědi, zinku, olova, stříbra, síry a zlata. Obsahy zlata se pohybují od stopových množství po koncentrace, které přesahují i 100 gramů zlata na 1 tunu horniny. Běžné ložiskové koncentrace ve Zlatých Horách se ukazují v hodnotách okolo 5 gramů zlata na 1 tunu horniny. V jednom dvoukilovém vzorku vrtného jádra s kovnatostí 5 g/t, která už je těžebně zajímavá, je tak 0,01 gramu zlata! Tedy na jeden čtyřgramový zlatý prsten by bylo potřeba vytěžit 800 kg horniny.
Bude kovů dost na rentabilní těžbu?
To je odpověď, na kterou si ještě nějaký čas musíme počkat. Laboratorně získané hodnoty jsou nahrány do specializovaného programu, s jehož pomocí jsou vypočteny zásoby zájmových kovů v celém ložisku. Aby byly zásoby kovů vytěžitelné, musí splňovat takzvané podmínky využitelnosti, které stanoví takové parametry ložiska, aby jeho těžba nebyla ztrátová. Těmito parametry jsou například minimální kovnatost ložiska, jeho minimální mocnost, výrubnost (velikost části ložiska, kterou je možné vydobýt při zvolené dobývací metodě) nebo znečištění (množství hlušiny, které bude s rudou vytěženo při dané dobývací metodě).
Podmínky využitelnosti jsou u každého ložiska jiné. Ložisko Zlaté Hory – západ patří mezi menší ložiska a průzkum odhalil, že obsahuje pouze několik tun zlata. Zároveň bylo zjištěno, že technicky je toto množství i vytěžitelné. K úvahám o tom, jestli několik tun zlata stojí za těžbu je nutno přidat ale další aspekty – kromě zlata totiž zmíněné ložisko ve Zlatých Horách obsahuje v zajímavém množství i další strategické prvky, především měď, zinek a také galium. Měď je kritická nerostná surovina, bez níž se neobejde moderní průmysl. A galium je zásadní kov pro výrobu mikročipů či optických vláken a pro obranný průmysl. Vzhledem k těmto skutečnostem je zřejmé, že v součtu je ložisko ve Zlatých Horách atraktivní.
Ze známého názvu blízkého města Zlaté Hory si často vyvozujeme myšlenku pouze na zlato. Opravdovým zlatým pokladem je právě existence polymetalického zrudnění, tedy kdy je v ložiskové čočce obsaženo více zajímavých kovů. Zlato je v tomto případě úžasný bonus.